Povrchová úprava výrobků fluoroplasty patří k nejoblíbenějším. Upravený povrch je totiž zdravotně nezávadný a nabízí řadu dalších výhod. Jaké? Více v článku.
Fluoroplasty – povrchové úpravy kovových prvků
Kovové produkty po získání konečného tvaru prochází řadou dalších upravujících procesů, jejichž cílem je opatřit povrch odpovídajícími vlastnostmi. Primárně se jedná o zajištění korozivzdornosti, tedy dosažení odpovídající jakosti povrchu s ohledem na jeho životnost. Jednou z nejpoužívanějších metod je povlakování kovů fluoroplastovými povlaky.
Vlastnosti fluoroplastového povlaku
Povrchová úprava výrobků fluoroplasty kombinuje chemicky příbuzné polymery obsahující v řetězci některou z molekul obsahujících fluor (PTFE a PTFE Folie, HALAR, FEP, PFA, ETFE, ECTFE, MFA, PA-11 a další). Obecně jsou tyto materiály považovány za vysoce odolné vůči vlhkosti a působení vody, rozpouštědlům a agresivním solím, kyselinám či zásadám.
Provedený povrch pak dosahuje také dobré odolnosti ve velkém teplotním rozpětí (při nízkých i velmi vysokých teplotách), jsou hladké a kluzké (mají nízkou adsorpci a povrchovou přilnavost). Jejich velkou výhodou je zdravotní nezávadnost umožňující aplikaci na kovové produkty využívané v potravinářství.
Použití kovových prvků s fluoroplastovým povlakem
Díky technologickému postupu nanášení lze fluoroplastový povlak použít prakticky na jakýkoliv typ kovu (hliník, ocel) či jejich slitiny. Výsledné produkty se uplatňují (zejména v závislosti na konkrétním typu fluoroplastové povrchové úpravy) v různých odvětvích. Namátkou můžeme zminit výrobu kuchyňského nádobí, elektrotechniku, automobilový průmysl, strojírenství či stavebnictví.
Typ použitého fluoroplastu určuje konečnou jakost povrchu – tvrdost, barevnost (přidáním vhodných pigmentů) či lesk povrchu. Proces nanášení fluoroplastové povrchové ochrany obvykle zahrnuje nátěr či nástřik, případně noření, lití či nanášení pod tlakem.